Název

Samoa - my first pacific island

Popis

Dlouho jsme rozmýšleli, který z pacifických ostrovů bude ten nejlepší pro únik ze zimních měsíců NZ, k pořádnému exotickému odpočinku, jenž nás nezklame ani po stránce cestovatelské, nových zážitků a objevování. Po přečtení několika diskuzí, blogů a na doporučení přátel, padl prst na ostrov Samoa. Ničeho nelitujeme, je to opravdu malý ráj na zemi

Cesta na Samou z Auckland trvá přibližně 4 hodiny, ale i ty v moderním letadle utečou jako voda.

S prvním krokem na zdejší půdu vás okamžitě přivítá horký mořský vánek, malé roztomilé letiště, vyhrávající kapela o čtyřech členech. V okamžiku každého pohltí pohodová atmosféra.

Po opuštění letištní haly se po vás vrhne řada taxikářů a nabízí odvoz do hlavního města Apia. My se ale nenecháváme zmást a vyrážíme na hlavní silnici, kde nám místní oznámí, že možná nějaký autobus ještě pojede. Nevidíme zastávku ani jizdní řád a tak doufáme, že to bude brzy.

Naše touhy byly vyslyšeny, máváme o sto šest a barevný polodřevěný autobus bez okýnek přibržďuje u krajnice. Rychlostí 10km/hod se "řítíme" jednou vesnicí za druhou, nabíráme přiskakující cestující (nejspíš zde platí pravidlo: "Nezastavujem, máme zpoždění"). Z obchodů vyzvedáváme všechny možné potraviny, od kokosů po brambory, takže začíná být dost těsno Asi po dvou hodinách cesty jsme konečně v cíli a jelikož od zítra nás bude vozit auto, děkujeme za zážitek z této jízdy veřejnou dopravou :-)

My se rozhodneme vydat z autobusové nádraží na hotel pěšky, podle navigace se to nezdá zas tak daleko. Jelikož je sobota, město je klidné, obchody zavřené.

Brzy začíná pršet. Je to však jen teplý tropický deštík, který alespoň schladí naše sluncem rozpálená těla. Čím víc se blížíme cíli, zjišťujeme, že realita je poněkud odlišná. Naše ubytování se rozkládá sice poblíž města, ale vysoko v stráních kopce. I přesto si taxíka nevoláme a s hladovými břichy a baťohy sápem krpál. Konečně v cíli skládáme tašky na podlahu moc pěkného apartmánu. Přichází paní domácí s výrazem v tváři "Dneska jsem už nikoho nečekala" Naštěstí je zde pro nás volný pokoj i se snídaní. Internet nefunguje, a tak začínáme chápat, že naši rezervaci z bookingu nejspíš nikdo neviděl ani z dáli. Ptáme se tedy jeden druhého, jestli vůbec ví co to booking.com znamená. My jsme ovšem hladoví jak psi, proto další otázky zůstavají stranou a my vyrážíme zpátky do města na jistotu do MCdonald´s. (Bože, odpusť mi ten hřích :-D )

Druhý den ráno nás čeká opravdu luxusní snídaně složená z kokosů, papáji, banánů, palačinek, vajíček atd. My se brzy loučíme a vyrážíme do autopůjčovny. Po prvním nezdaru, kdy přicházíme s pomocí navigace do opuštěného zkrachovalého areálu, já věším hlavu vedrem, ale Jirka se nevzdává a jde hledat tu správnou půjčovnu. Nic není tak horké jak vypadá a my konečně vcházíme do dveří plně klimatizované kanceláře půjčovny. Zanedlouho odjíždíme v super krásné toyotě RAW4.

Naše první zastávka je v centru města Apia, kde je naprosto mrtvo (všichni jsou tradičně v kostele), s cílem najít wifinu a informovat rodinu, že jsem v této divočině živa a zdráva :-D Nakonec se nám podaří najít signál na jediném metru čtverečním, a tak rychle ťukáme naše vzkazy.

Byli jsme upozorněni, že trajekty na druhý ostrov Savai´i v neděli jezdí velmi sporadicky, a tak vyrážíme do přístavu zkusit štěstí. Negramotný pán za okýnkem v přístavní budově asi po hodině pochopí naše úmysly a tiskne na třikrát palubní vstupenky. Zaměstnanci ověšené náhrdelníky ze sladkostí (oslavují pro velký svátek tzv. "Father´s day"), nás navigují do podpalubí. Jsme děti štěstěny a do hodiny vyplouváme i s naším autem na ostrov Savai´i - jeden ze dvou ostrovů státu Samoa. Cesta je větrná, a tak poprvé od příletu oblékám dlouhý rukáv.

Konečně nohama na zemi a my vyrážíme hledat benzínovou stanici. S překvapením se tato pumpa nachází nedaleko trajektu. Následujeme tedy ostatní samoánská auta a zajíždíme dovnitř. Benzína se zdá býti opuštěna a zavřená. My to ovšem nevzdáváme. Když čekají místní, tak někdo přeci musí přijít. Po čtvrt hodině setrvávání se neváhám informovat pána v sousedním autě, který s úsměvem oznamuje, že by někdo přijít brzy měl Fronta aut se značně stupńuje, nekteří řidiči troufale stojí již na silnici v provozu. Za půl hodiny spatříme rozespalého samoánského mladíka, jak si pomalu vykračuje z domu otevřít benzínu. Nás snad šálí zrak, když u dveří zjišťuje, že má síce klíče od benzíny, nikoli od čerpadel, a tak se proces opakuje. Nám nezbývá nic jiného, než se tomu taky smát a konečně s plnou nádrží odjíždíme hledat Fale - naše přenocování.

V podvečer zaplouváme do prvních Fale po cestě. Ačkoliv je zde dnes velký Father´s day, majitel námi vytržený od rodinné oslavy, přijíždí s úsměvěm ukuchtit večeři a nabízí velkou dvoupokojovou fale v ceně obyčejné. My jsme šťastní za střechu nad hlavou a plná břicha.

Usínám za zvuku šplouchání vln přímo u hlavy, a to mě ukolíbá k spánku.

Ráno je krásně a já konečně skáču do slané vody. Klidné pobřeží je lemovano korály, a proto neváhám nasadit šnorchl. Svět pod hladinou oceánu je vyložená pastva pro oči a mě z tohoto blahobytu vytrhává až oznámení času snídaně.

Opět s chutí hltám nejlepší banán mého života, ozobávám kokos, kochám se výhledem na oceán a pomalu ale jistě se vrhám na první dobrodružný den včele novým zážitkům už tak nezapomenutelné Samoy.

Doufám, že jsem nikoho přiliš nenudila, dalšími dny vás budou provázet pořízené fotografie

S pozdravem,

Karolina

Nastavení